Ve vesmírném přístavu Galactic City na Coruscantu se schyluje k tragédii. Skupina ozbrojených teroristů drží v zajetí šestici rukojmí, mezi kterými je i senátor. Násilníci pocházející z planety Haruun Kal a žádají stáhnutí Republikových jednotek z jejich planety. V případě neuposlechnutí požadavků budou civilisté zabiti. Aby se zabránilo nejhoršímu, je do akce povolána právě Omega.
Staří známí z knihy Republikové komando: Přímý kontakt jsou zpátky – Darman, Deváťák, Fi a Atin jsou opět v plné zbroji a s připravenými DC-17 stojí před dalším nelehkým úkolem. Krátký příběh však největší důraz klade na Fiho a děj je vyprávěn převážně z jeho pohledu. Klonoví vojáci však nejsou jedinými personami, které se v příběhu objeví. Setkáme se třeba s komandérem Obrimem ze Senátní Gardy, ARC trooperem s přezdívkou Ordo nebo s mladým mistrem Jedi Kaimem. Příjemným překvapením je také přítomnost jisté osoby, o které se v původním románu pouze mluvilo, zatímco zde se s ní čtenář skutečně setká.
Příběh je na první pohled jednoduchý, ale určité kouzlo mu upřít nelze. Pokud jste už měli vesnického prostředí Qiilury plné zuby, je scenérie živoucího Coruscantu zajímavou změnou. Jestli i příjemnou, to už záleží na vašem vkusu. Nechybí plánování strategie, přímá akce ani několik překvapení. Dialogy mezi členy komanda snad nikdy neomrzí. Jediná důležitá věc, kterou bych povídce vytknul, byla Fiho sentimentalita natažena až do extrémů. Ano, Fi je občas sentimentální, ale zde (a hlavně na konci) připomínal spíš ubrečené děcko, než člena profesionálního republikového komanda. Menší chybičkou je, že si čtenář i navzdory systematickému plánování zas moc akce neužije. Samotný akt osvobození rukojmí se odbude stejně rychle, jak by asi vypadal v „reálu“ – za dvacet vteřin. Nicméně i přes tyto neduhy Karen Travissová ukázala, že umí psát nejenom plnohodnotné romány, ale stejně tak i krátké povídky.
„Prioritou je sundat ty špatné, seržo.“ – Fi, jednotka Omega